Život v ideologických bublinách

153

Lukáš Hanušje hlavním mozkem a ředitelem Anthropictures.cz a je také vedoucí místního komunitního koordinačního programu. Také se podílí na flexibilním sdružení sociálních vědců, kteří poskytují nezávislé terénní výzkumy zaměřené na vizuální a urbánní antropologii.

Jejich vize je podporovat alternativní modely a rozšiřovat tak vědecký úhel pohledu, podněcovat spolupráci mezi sociálními vědci, zvyšovat povědomí o kulturní antropologii a přispívat k vytvoření modelu budoucnosti, v němž se kulturní antropologové podílejí na procesech ovlivňujících společnost.

– Co pro vás, když se zamyslíte, znamená „duch doby”? Domníváte se, že tento termín vystihuje užitečný koncepční rámec či teorii?

– Obvykle tento termín ve společenských vědách nepoužíváme. Pojmy, jako je národní mentalita a filozofie dějin, se v současné antropologii neberou v úvahu. Podobná situace je s teoriemi kultury. Kultura jenebiologická adaptace člověka napřírodní podmínky, zároveň je také základním souborem zvyků a obyčejů. Každé desetiletí v lidské historii je v každém ohledu jiné. „Duch doby” je, spíše než stabilní sociální teorie, takové poněkud romantizující pojetí.

– Jak podle vašeho názoru můžeme popsat moderní lidi a společnost? Jaké antropologické přístupy profesionálové v oborupoužívají pro analýzu naší epochy?

– Pokud se zaměříme na současnémultietnické evropské společnosti, můžeme pozorovat skutečnost, že tradiční pojetí v různýchmístech jsou různá. Vzdálenosti mezi lidmi nejsou založené na fyzické vzdálenosti, ale spíše na komunikačních nebo ideologických propastech. Moderní technologie,internet a mobilní telefony díkymožnosti každodenního kontaktu zmenšily rozestupy v prostoru. Být člověkem znamená jednat za sebe a svou identitu ve veřejném prostoru. To je důvod, proč mladí,náctiletí lidé nechápou, zda internet je, či není veřejným prostorem.

– Jaké jsou hlavní charakteristiky současného člověka?

– Antropology zajímají analýzy sociálních sítí. Není velký rozdíl mezi internetovýmisociálními sítěmi, jako je Facebook, Twitter nebo mnoha různými komunitami, aleexistují diskuse o tom, jaké sítě jsou vhodnější na Středním východě a v Asii. Sociální sítě pracují s mentálními distancemi mezi námi. Například, jak náročný proces je kontaktovat někoho neznámého v mém sousedství.

– Odborníci říkají, že žijeme vpostmoderním epoše. Coto znamená a jak se liší „postmoderní” a „moderní”doba? Existuje také pojempostmoderní krize”. Co znamená?

– Opravdu si nemyslím, že postmoderní situace je typická pro všechny komunity vČeské republice, nebo dokonce po celém světě. Nicméně, můžeme mluvit o multikulturní společnosti a o zmatení hodnot a zvyků V podstatě můžeme obrazně hovořit o světě, kde všichni lidé žijí v ideologických bublinách. To je prostě metafora, která znamená, že můžete pozorovat různé hodnoty (náboženství, kultura, komunity atd.) v tomtéž prostoru a v tomtéž čase. To není jen jeden obecný rámec myšlení a života. Temná strana této situace je to, že náš rámec chápání není schopen porozumět ostatním lidem. Postmoderní krize spočívá v tom, že všichni budujeme kulturní, etnické a politické ostrovy.

– Mnoho vyspělých zemí se zasvětilo konceptu multikulturalismu. Na něj se ale snáší spousta kritiky. Co si o tomto přístupu myslíte vy?

– Musím souhlasit s Tomášem Hirtem a Markem Jakoubkem, antropologyze Západočeské univerzity. Říká se, že multikulturalismus prodělalstejný ideologický růst, jakým prošel koncept národa v 18.století.. Romantická představa jednoty kultury a krve, nebo reprodukce zvyků a hodnot v průběhu reprodukčního procesu má stejný základ jako moderní teorie rasismu v 18. století. Může to znít paradoxně, ale pokud společnosti nechápou, že jednota rasy a kulturyje nesmysl  –  že jsme všichni lidé, kteří dokážou být členy jakékoliv kultury a společnosti  – pak nelze hovořit o skutečné rovnosti. Lidé se učí od společnosti a společnost je především zázemím pro lidi, které si sami vytvořili

–  Je tu směrem k etnocentrismu ještě nějaký jiný trend, který se čas od času stává příliš populárním i ve vysoce kultivovaných společnostech?

– Etnocentrismus se objeví v každé době. Je to stejný koncept jako exkluze. Tento pohled je založen na předpokladu, že pouze jedna vize čisoubor zvyků jev pořádku a všechny odlišné způsoby života jsou špatně. Pokud dokážeme přemýšlet jako antropologové nebo prostě jako lidé s otevřenou myslí, bereme v úvahu kulturní relativismus. Jednou z typických odnoží etnocentrismu je „politika uznání”, která se u kulturních menšin používá jako nástroj k dosažení politických cílů.

– Jak je v dnešní době propojený člověk a stát? Jakou rolihraje politika v našem životě a mohla by kultura pomoci dostat se z tohoto rozporu?

– Nejsem politik, ale domnívám se, že spojení lidí a státu je způsob, jakým komunita funguje odzdola nahoru. Pokud dokážeme své potřeby sdělit obci, pak se totéž můžeme naučiti s úředníky státní správy. Alestátní správa, jak vysvětlil Michel Foucault, spočívá především v omezování, pravidlech a trestech.

– Jaká je vaše vize společnosti, v níž se šíří nové technologie a vysokorychlostní přenos informací?

– Budoucnost lidské společnosti můžeme spatřovat v chápání jinakosti. Pokud překonáme všechny odlišnostido té míry, že nebude záležet, zda jste černý nebo bílý, tak můžeme hovořit o udržitelné vizi vzájemnosti. Lidská společnost musí také zvládnout problém chudoby na základě přerozdělování bohatství ve světě. Dokud bude většina majetku patřit menšině, nemůžeme hovořit o sociální či rasové rovnosti.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...