Život jako improvizace

296

IMPRA působí jako trojčlenné seskupení mladých talentovaných studentů studujících na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka.

Ondra Král a Hanny Firla jsou Češi a studují obor muzikál (tanec, zpěv, herectví), Igor Ochepovski pochází z Ruska a v Čechách úspěšně studuje obor skladba na stejné škole, stejně jako jeho kolegové ze skupiny. Impra vznikla za velmi zajímavých okolností. Její tři členové o sobě říkají, že herci nejsou a neví, zda se za ně někdy budou považovat. Jejich vystoupení však mluví za ně samé. Se svým turné NOVÉ FORMY navštěvují česká města. Jsou čerstvými držiteli ocenění studentské Thálie 2015. Celého předávacího ceremoniálu se zúčastnilo i Youth Time. O jejich vzniku, pohledu na divadlo a vizích se dočtete v našem rozhovoru.

– Jak vznikla IMPRA?
Ondra?: -Traduje se příběh: Jedné noci (ze čtvrtka na pátek) se nám zdál s Hannym stejný sen. Byli jsme osamoceni v pustině dalekého Uralu a vypadalo to, že bude po nás. Když v tu chvíli se zjevil ruský mág na svém statném jelenovi a odnesl nás do své chýše. Tam jsme doplnili energii pravou ruskou nefalšovanou vodkou a pirožky. Druhý den nezbývalo nic jiného, než sen uskutečnit. Našli jsme Igyho a vznikla IMPRA!

– Na jaké škole studujete a jaké máte plány dál se školou?
Hanny: -Studujeme všichni na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka. Ondra a já? obor muzikál (tanec, zpěv, herectví), Igor obor skladba. Školu se pochopitelně v budoucnu budeme snažit ovládnout (smích).

– Jak vidíte dnešní divadlo?
Ondra: -Ehm, je to hodně širokosáhlé, ať už kvalitativně, nebo barevně a tak dále, prostě různorodé. Pořád vzniká něco nového, to znamená těžko to zastavit.
Hanny: Rozhodně si kažý najde to, co ho nejvíc baví v divadle, ať jde o jakýkoliv divadelní žánr, nicméně my se to snažíme posouvat stále výš a výš do jiných sfér.

– Kdo a kam chodí do divadla podle vás?
Hanny: -Já doufám, že všichni, ale asi ne, asi je realita trošku jiná. Zažíváme, ne teda osobně na našich představeních, ale už jsme navštívili mnoho významných scén v Čechách a zažili jsme poloprázdné sály na výborné hry. My naštěstí musíme zaklepat, že na nás lidi zatím chodí a je to super! Vše se rozjíždí, doufáme, že budou chodit ještě více, ale nicméně lidi v divadlech trošku mizí, a proto se snažíme přinést něco nového.

– Kdo je vašim nejoblíbenějším divákem, jaký typ člověka či diváka?
Igor: -Je super, když ten divák je k tomu otevřený a je součástí představení. To je vždy nejlepší.
Hanny: -My jsme hlavně rádi, když lidi přijdou, protože bez lidí není pro koho hrát, tak to prezentujeme, to je naše definice a tak to je.
Ondra: -A divák s otevřenou myslí toho dokáže vstřebat nejvíc, ten je na tom nejlépe, si myslím.

– Kdo je váš oblíbený spisovatel nebo scenárista, který vás momentálně inspiruje?
Hanny: -Je to Čechov, protože ho zkoušíme momentálně ve škole, je to v současnosti „number one“, nicméně těch našich oblíbených vyvolených je daleko více, ale v této době bych řekl, že je to Čechov.

– Co byl ten zlomový bod, když jsi pochopil, že budeš hercem?
Ondra: -Tak kdo ví, zda budu hercem. Každopádně je to pro mě výzva, je to pro mě možnost, kde cítím, že se můžu posouvat dál a to je pro mě hodně důležitý. Tak já třeba, těžko říct jestli se já sám budu moct jednou nazývat hercem. Podle mě, to asi budou moct posoudit nějaké generace po mně. Je to nějaká nikdy nekončící cesta, herec není nějaký ideál, ke kterému se můžeme blížit.
Hanny: -Taky, jak říká Ondra, doufám, že to jednou tak bude, protože Impra je Impra. Je to zpěv, tanec a herectví, jsou to odvětví, kde se sami nějakým způsobem realizujeme, rozvíjíme a v čem budeme pokračovat. Určité neusneme na vavřínech a pojedeme dál. Igor samozřejmě teprve začíná, že jo…

– Co je tajný sen každého divadelního studenta?
Hanny: -Mít svůj sen!
Ondra: -Bavit se na tom, nebo bavit se tím co děláme!
Igor: -Pro mě je strašně důležité, aby to bylo vždy něco nového, aby tam bylo to hledání, posouvání hranic.

– Jaký je váš divák? Je to vaše generace? Je to váš vrstevník? Je starší?
Ondra: -Vzhledem k tomu, že v rámci našeho turné navštěvujeme experimentální prostory a kluby s pódiem, tak tam určitě je ve většině to osazenstvo mladší generace. Ale samozřejmě, když jsme hráli na podzim na Open square v Praze, tak tam zase bylo osazenstvo starší a překvapivě jsme se setkali s kladným přijetím občas lehce kontroverzních témat a byli jsme potěšeni. Určitě na nás můžou přijít lidi všech generací.
Hanny: -Jsou to studenti, ale samozřejmě ty generace jsou různé. Nicméně ještě doplním Ondru, který mluvil o Open Square. Tam se nám dostalo super okamžiku, kdy právě ta starší generace, to jsme byli úplně rozložení, protože takové přirovnání jsme vůbec nečekali, nás přirovnala ke starým hrám nebo k tomu jak působili na jevišti Voskovec, Werich a Ježek. Připomnělo jim to nějaké ty improvizační věci a možná to je takový nový „Král Firla a Očekovsky” a byli bychom strašně rádi, kdyby to tak opravdu bylo.

– Jsou lidé hladoví po improvizaci, když hrajete i takto přes den? Máte pocit, že je to zajímá, když začnete bláznit v obchodě, na ulici nebo ve fastfoodu?

Hanny: -Myslím si, že tak je k tomu doba nastavena, ale rozhodně se nesnažíme dělat to prvoplánově, ale pro pobavení. Mužem vlézt do fastfoodu a může tam být klidná dramatická linka. My se toho nebojíme!
Hanny: -Ve Zlíně a v Olomouci jsme vtrhli do místnosti, kde se přednášelo. Hráli jsme studenty těch škol. Strašná sranda. Ta poslední návštěva byla nejlepší. Vtrhli jsme v Olomouci těsně před představením do učebny, kde byli zubaři – byli to zubaři?
Hanny: -Ta paní profesorka vyučovala a my jsme jí položili otázku. Jestli se tady učí ta herecká improvizace?! Všichni lehli smíchy a paní nás úplně v klidu vzala, všem jsme dali nálepky, pozvali jsme je na představení a dopadlo to úplně super!

– Je podle vás divadlo styl, záliba nebo řemeslo?
Ondra: -Pro každého je to asi jiné, každý si tam musí najít to své, a pokud opravdu najde to své, tak pak je asi šťastný a je jedno jestli to je řemeslo nebo zábava.
Hanny: -Já nevím, jestli je to styl, záliba nebo řemeslo, ale pro mě je to asi úplně všechno z toho, protože dělám, to co mě baví a nepřemýšlím, zda je to styl, záliba nebo řemeslo. Prostě je to tak. Dělám to, co mě baví, co nás baví a to je super.

Photos: IMPRA

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...