Společnost nezaměstnaných?

63

V roce 2015 uvedla Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization) zprávu o globální míře nezaměstnanosti mladých. Podle údajů v ní uvedených je v současnosti bez zaměstnání 74 milionů obyvatel planety Země ve věku od 15 do 24 let. Odborníci nicméně namítají, že toto číslo je možná jen špičkou ledovce, protože v mnoha zemích nejsou mladí dospělí registrováni u žádné agentury pro nezaměstnanost a úřady v některých státech podobnou statistiku ani nevedou.

Jak vysvětlit, že jsou všichni ti mladí lidé bez práce? Řada pozorovatelů přisuzuje vinu za stávající stav vzdělávacímu systému, jenž zaostává za dnešní realitou a není schopný dodávat na trh přiměřeně proškolené specialisty. Dnes a denně slyšíme, že „mladí uchazeči nemají potřebné schopnosti“. Vzrůst nezaměstnanosti mladých je ponejvíce patrný v Řecku a Španělsku, kde její míra dosahuje až 52 procent. Do roku 2019 se má úroveň nezaměstnanosti v některých státech Evropy, Jižní Ameriky a Afriky zvýšit až o osm procent. 

Zatímco se sociologové a ekonomové pokoušejí objasnit a vyřešit otázku pracovních míst pomocí matematických vzorců a teorií, pozornost kulturologů se soustřeďuje na lidskou psychologii. Jedním z nejoblíbenějších vysvětlení setrvalého vzestupu nezaměstnanosti mládeže je takzvaná „kultura nezaměstnaných“ (culture of joblessness). Před třemi lety se ve Velké Británii vedla činorodá diskuse o vládním programu zaměřeném na snížení míry nezaměstnanosti mezi sociálně znevýhodněnými skupinami obyvatelstva. Celý projekt nakonec ztroskotal. Obvyklé vysvětlení tohoto neúspěchu znělo tak, že se vláda musela potýkat s lidmi pocházejícími z rodin, v nichž za poslední tři generace ani jeden z jejich příslušníků nikdy nepracoval. Údajně se nenašel nikdo, kdo by v mladých lidech pěstoval lásku a úctu k práci, a k tomu je navíc západní svět ještě podněcoval k závislosti na jiných a společenskému příživnictví. List Guardian nicméně ve spolupráci s vědci uspořádal dlouhodobý průzkum mezi nezaměstnanými původem z Glasgow a Middlesbroughu. Vyšlo najevo, že někteří členové těchto rodin ve skutečnosti zaměstnání měli, ale mnozí z rodičů nikdy svým dětem nepřáli stejný osud žebráka. 

Švédští sociologové v roce 2009 uveřejnili výsledky jiného kontroverzního výzkumného projektu. Provedli analýzu míry zaměstnanosti mezi zástupci dvou švýcarských komunit – francouzské a italské, a rovněž rozbor dat o německy hovořících občanech. Zjistilo se, že takzvané latinské národy zůstávají v průměru nezaměstnané o sedm let déle než lidé, jejichž jazykem je němčina. Vědci dospěli k závěru, že francouzské i italské kultury jsou lehkomyslné, jejich zástupci se nepředřou, zatímco Němci mají silnou pracovní morálku.

Široké zastání mezi čtenáři rozličných webových portálů věnovaných psychologii a osobní motivaci si nedávno získala podobná teorie, v níž je veškerá vina za neúspěch a nedostavující se kariérní postup u milionů lidí po celém světě dávána za vrub praobyčejné „filozofii chudoby“: pokud si člověk neustále na něco v životě stěžuje, má pocit, že mu někdo něco dluží, obává se změn a postrádá sebedůvěru, automaticky se zařazuje do kategorie „přirozených ztroskotanců“. Taková teorie by snad mohla dejme tomu bankovnímu manažerovi v Seattlu posloužit za nevídaně funkční motivaci, ale když přijde na rozvojové země, jeví se takovýto závěr jako zkreslený, tedy přinejmenším.

Jaký vliv mají všechny výše uvedené okolnosti na současnou společnost a zejména na naši mládež? Pohlédneme-li do minulosti, je zřejmé, že mladí dospělí vždy na hospodářské nebo společenské krize reagovali zformováním nové subkultury. Světová hospodářská krize ve Spojených státech 30. let dala vzniknout gangům „dětí ze slepé uličky“, milujících Frankensteina a blues, kdežto válka ve Vietnamu zrodila hippies. Nouze o práci a rozklad společnosti v Anglii vedly k vzestupu skinheads a punku. Zhroucení Jihoafrické republiky spolu s nedostatkem módního oblečení a alkoholu odstartovaly vznik subkultury „chvástalů“ (boasters) neboli Izikhotane.

Když svět vkročil do fáze relativní hospodářské prosperity, přišly do módy hnutí typu downshifterů (downshift – snížit rychlost, přeřadit), zavrhujících veškeré hmotné bohatství, stejně jako obhájci práv zvířat a různé kreativní profese s jen nejasným, mlhavým ponětím o tom, co práce znamená. Celosvětová síť Internet se pro mladé profesionály stala místem neomezeného obchodu, jež smazalo všechny zeměpisné hranice. Umožnila jim slušně si vydělat a výdělek obratem utratit za cestování kolem světa. Tenisky, pohodlné a praktické oblečení, objemné batohy, MacBooky na práci, iPhony k přidávání fotek na Instagram, káva a pivo z domácích pivovarů pro volné chvíle – takový je obrázek současného mladého člověka.

Není pochyb, že kreativita a ctižádost, znásobené základními znalostmi z ekonomie, jsou tím, co přináší změny na mapě světového obchodu. Amatéři zakládají nezávislé projekty, které překonávají velké firmy v zisku i v přílivu zákazníků, navzdory ostříleným ředitelům korporací i svým vlastním rodičům. Kluk v otrhaném tričku vydělává víc než kdejaký gigantický strojírenský závod a najímá i srovnatelné zaměstnance – něco takového tu ještě nikdy nebylo. 

Současná relativně stabilní ekonomická situace nám umožňuje spatřit podstatu jistých společensko-kulturních jevů. Ty přinášejí nové trendy do umění, stejně jako experimenty do kin a divadel. Po celém světě se rodí tisíce míst k odpočinku a seberealizaci a také prostorů, kde mohou tendence hýbající mladou společností, dojít svého vyjádření. Podle mnoha odborníků je právě teď ta pravá chvíle k přehodnocení kolektivní zkušenosti našich předků a k její transformaci v cosi naprosto mimořádného, co se někdy může jevit poněkud nezkrotně.

K jakému konci tento rozkvět nápadité a tvůrčí mladé síly povede? Co by si měli počít ti, kteří byli vyloučeni z této magické směsice IT, začínajících podnikatelů a těch, kdo pracují z domova? Programátorské profese, stejně jako práce v reklamě, designu či sociálních sítích neosloví úplně každého mladého člověka. Miliony absolventů stále čelí typickým postgraduálním problémům. Jsou z nich frustrovaní lidé, kteří ve svém oboru nepracují, postupně jim zakrňují schopnosti a oni sami získávají negativní náhled nejen na převažující politiku zaměstnanosti, ale také na státní a veřejné instituce obecně. Jakou společnost mohou takoví mladí lidé vytvořit? To je to, oč tu běží.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...