Jakub Studený – učitel s “respektem”

159

Rozhovor s prvky analýzy moderního vzdělávacího systému, jak je popsal obyčejný český chlápek, který odpoledne učí a večer rapuje. Jakub Studený je na jevišti známý také jako IronKap. Je to 27letý učitel informatiky a ekonomie a rapper v jednom. Dříve pracoval v ekonomickém oddělení velké farmaceutické firmy v Praze, ale ta práce ho ani trochu nenaplňovala.  

Úspěšný hudebník se rozhodl stát se učitelem a věnovat část svého života profesi, která, jak asi víte, je něco víc než jenom obyčejné povolání. Zeptali jsme se Kuby, jestli se něco změní na jeho stylu oblékání, když se z IronKapa stane učitel, nebo jestli jeho učitelská kariéra ovlivní jeho popularitu v hudebním světě.  

Když jsi teď přešel na druhou stranu ve vzdělávacím systému, jak se díváš na nové formy vzdělávání a vyskytují se u nás vůbec nebo jsou učitelé stále titíž zkostnatělci jako před deseti či dvaceti lety?

Upřímně si myslím, že se to dnes začíná všechno prolamovat. Ještě když jsem byl na střední škole, tak to bylo tak, že přišel učitel do třídy, kde měl tu hnusnou, sto let starou tabuli, kam psal křídou výpisky, které po celé roky neměnil, a vycházel z knížek, které nebyly vůbec aktuální. V dnešní době se to začíná lámat a na vysoké škole už se využívají interaktivní tabule propojené s tablety. Konečně se sem začínají tyhle technologie dostávat a je to jenom ku prospěchu dětí, které dnes už v raném dětství umí ovládat telefony, tablety a počítače. Je pravda, že knížky hodně ustupují stejně jako celý tradiční přístup ke vzdělávání. Řekl bych, že nastupuje nová éra, kterou nejde zastavit. Je to pokrok. A trvat na tom, že děti, žáci a studenti musí číst knížky a z ničeho jiného se učit nesmí a musí koukat na tu hnusnou zelenošedou tabuli, je nesmysl, když můžeme mít interaktivní obrazovky, které jsou efektivnější než neustálé mazání tabule ušmudlanou houbou. Nevýhodou je, že mladí lidé, kteří by měli být inovátory, se do toho moc neženou a raději přebírají zajeté modely od svých starších kolegů. Je to pro ně jednodušší. Odučí si svých čtyřicet pět minut a konec. Nepřidávají žádnou vlastní iniciativu a individuální přístup, jen kopírují to, co je tu už léta zaběhlé a osvědčené.

Čím myslíš, že je to způsobené?

Celkově si myslím, že za to může systémem financování, který je tu nastavený státem. Finanční odměna za iniciativu je příliš malá.

Na “vejšce” jsme si při rozhodování, že půjdeme učit, mysleli, že se tenhle faktor přehání. Ale opravdu to asi není povolání pro každého, pamatuju si na své spolužačky, které se pomalu bály promluvit před třídou osmnáctiletých a devatenáctiletých studentů a působily hrozně zakřiknutě. Studenti nejistotu vycítí a v takovém případě vás doslova rozcupují. Stačí, když si vzpomenu na sebe, jaký jsem byl jako student. Člověk musí mít přirozený respekt a autoritu, obzvlášť když má něco předávat. Například vynucená autorita nikdy nemá takový účinek, alespoň na mě to tak působilo. Čím víc mi někdo dokazoval, že on je ten šéf, tím míň měl mého respektu. Nejlepší je, když jsou učitelé takzvaně v pohodě, ale zároveň jsou určitým způsobem tvrdí, takoví měli vždycky u studentů úspěch. Tohle se ale nedá naučit, to člověk musí mít přirozeně v sobě.

Jaký budeš ty učitel?  

Když bych to vzal konkrétně z posudků, které na mě psali docenti, tak určitá autorita ve mně je, ale zatím mám problém s familiárností se studenty. To je věc, kterou bych měl ve své praxi odstranit, jinak mě studenti doslova “sežerou”. Když si tohle pohlídám, nemám s autoritou problém. Co si budeme povídat, při mém vzhledu, výšce a tělesné konstituci většinou nemívám s respektem moc problém ani mimo školu, což je výhoda (úsměv). Nechci si žáky pouštět moc k tělu, to nedělá dobrotu. Taky nesnáším, když jsou lidé drzí, takoví u mě nemají šanci.

Co si myslíš o uniformách ve školách? V Čechách nejsou povinné a až na pár výjimek se s nimi tady nesetkáš.

Povinné nošení uniforem ve školách mi nepřijde úplně špatné. Ale zavedl bych je spíše u mladších dětí na základní škole, a to z důvodů sociálních rozdílů, kdy mohou školáci trpět tím, co jim rodiče v podstatě umožní do školy nosit, a můžou se často stát terčem posměchu. V jejich věku se neumí přiměřeně bránit. Víme, jak malé děti umí být na sebe vzájemně zlé. Ale i když sjednotíme oblékání, pořád tu budou rozdíly například v elektronice, v telefonech, v tom, co mohou dělat ve volném čase, ale může to být i psací pero, které ukáže, kdo tu má více peněz.

Na střední, si myslím, že už to každý může ovlivnit a prezentovat tak sám sebe. Také se mohou finančně podílet na svém oblékání, protože v tomhle věku už mohou mladí lidé chodit na brigády a vydělávat si peníze.

Jsou rozdíly mezi odíváním učitelů a jejich žáků?

To rozhodně ano, ale ne ve stylu, spíš v tom, že mnoho učitelů se neumí obléknout vkusně a muži ještě ke všemu často působí celkově neupraveně. To se týká hlavně těch starších. Nová generace učitelů už je na tom lépe, vypadá elegantně. Je pravda, že se tady potom často stírá rozdíl mezi učitelem a jeho žákem. Špatně se to kategorizuje, je to spíše člověk od člověka. U mě například rozdíl nebude žádný. Dokonce jsem potkal žáky, kteří měli naprosto stejné věci jako já. Hodně lidí dnes nosí naši značku věcí Trouble gang. Na jedné škole jsem potkal studenta, který měl na sobě naši Trouble gang čepici. Říkám mu: “Dobrá čepice.” A on se hned ptal, jestli jsem to já a co tam dělám. Když jsem říkal, že tam budu učit, nevycházel z úžasu. Když se pak rozneslo, že jsem to opravdu já, už při druhé hodině jsem na počítačích viděl, jak sledují moje klipy.

Jak budeš řešit konfrontaci sebe jako rappera ve škole?  

Jediná možnost je to úplně odstřihnout. Na pódiu jsem rapper, ale ve škole jsem učitel a co dělám ve volném čase, je má věc a do školy to nepatří. Většina hudebníků se dneska živí prací a hudbu má jako koníčka. Znám pankáče, kteří jsou manažeři atd. Jsme dospělí lidé, kteří musí živit sebe a rodiny. Soukromé životy do práce nepatří.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...